Ve dnech 26. – 27. 3. 2024 se žáci prvního až třetího ročníku Obchodní akademie Neveklov a deset žáků sousední základní školy vydali na exkurzi do sousedního Polska. Doprovod tvořilo vedení v čele s paní učitelkou Miroslavou Hulanovou, panem učitelem Martinem Bitarovcem a nesmím zapomenout na paní průvodkyni Kateřinu Voňkovou a také pana řidiče, bez kterého by náš výjezd byl takřka nemožný.
Cesta nám začala už v brzkých ranních hodinách, kdy jsme od školy odjeli v 6 hodin ráno a nabírali směr Benešov pro zbytek účastníků. Ihned po jejich nástupu jsme se mohli vydat na slibovanou šestihodinovou pouť do Polska. Cestou jsme samozřejmě museli také dobíjet energii, proto povinná pauza proběhla u našho velmi dobře známého podniku KFC, kam si zašli někteří jedinci na oběd a ostatní, kterým KFC nepřišlo k chuti, využili nabídku čerpací stanice. Během cesty nám paní průvodkyně předala základní informace o příslušném státě, zejména o jeho historii, která je, jak už známe z dějepisu, velmi pohnutá.
Pověděla nám rovněž informace o prvním bodě naší expedice, a to solném dole Velička, kam jsme sice přijeli o nějaký ten moment později, ale zato jsme si doly krásně do detailů prošli a poznali jejich příběh od začátku až po součastnost. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a následně nás uvítaly chodby a schody, jež sice dokázaly některé trošku vyčerpat, ale většina statečně čelila únavě a bez problémů zvládala prostupy mezi patry, prohlídky chodeb, sálů, těžebního vybavení i vstřebávání informací od našich polských průvodkyň. Vůbec nám nevadilo, že komentář probíhal v anglickém jazce. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí, třeba jak důl fungoval před více než 100 lety, kdy horníci dokonce používali koňské síly. Po návratu zpět na povrch jsme se naším autobusem vydali do Krakova, k hotelu, kde jsme byli ubytovaní. Během několika okamžiků jsme společně odjížděli, tentokrát tramvají, do centra města. Naši vyučující nám dali volno na 2 hodiny, během kterých jsme šli ve skupinkách na procházku městem nebo také na večeři. Někdo zašel do podniku McDonald’s, další přišli na chuť jiné zahraniční kuchyni. Po večeři jsme se takřka všichni procházeli večerním Krakovem, který působil okouzlujícím dojmem. Kolem desáté hodiny jsme se všichni sešli na tramvajové stanici (Wawel) a následně odjeli do “našeho” hotelu. Někdo šel rovnou spát, někdo se ještě koukal na fotbal, na seriály a někdo rovnou vyhlížel další den v Polsku.
Druhý den ráno jsme se všichni probudili s úsměvem a sešli jsme se v jídelně na snídani, která byla velmi bohatá a chutnala také velmi dobře. K výběru bylo takřka vše, na co si může každý cestovatel vzpomenout. Hostesky připravily od teplých míchaných vajec, přes párky, až po cereálie, buchty, šunku či sýr a samozřejmě nechyběly nápoje, jako je čaj, káva, mléko a variace džusů.
Po snídani jsme zabalili věci do batohů či tašek, které jsme uložili do autobusu, a vydali se na procházku Krakovem. Místní tramvaj nás opět odvezla do centra a následovala cesta na královský hrad Wawel. Z jeho nádvoří nás čekal ohromující výhled na město a také na řeku Vislu, která tudy protéká. Paní průvodkyně Voňková naši prohlídku doplňovala množstvím informací, Pak následovala cesta městem různými uličkami, které ukrývaly krásná zákoutí,
ale i kostely a chrámy. Pokračovali jsme až do bodu Rynek Główny, což je hlavní náměstí v Krakově. Zde se nachází velká tržnice s polskými specialitami a také budova umění, ve které je umístěna malá tržnice, a na stropech je možno zahlédnout erby všech významných polských měst. Po necelé hodině procházení městem a získávání nových informací jsme se dostali do části města, která se jmenovala Plac Nowy, nebo-li Nové náměstí, na kterém stojí kulatý dům, v němž jsou “hladová okénka”. Na řadu přišel rozchod na oběd. Někdo si zašel ke zmiňovaným “hladovým okénkům”, kde si mohl objednat napřiklad klasickou krakowskou specialitu, která nese název zapiekanka, někdo si zašel do podniků opodál Nového náměstí a ochutnal tamější produkty. Po naplnění našich prázdných žaludků a doplnění tekutin jsme se vydali z Nového náměstí přes staré město k autobusu. Přešli jsme Grunwaldský most a objevili se na hlavním tahu Krakovem. Po příjezdu autobusu jsme vyrazili na téměř hodinovou cestu do Osvětimi.
Pohodlné sedačky autobusu pomohly zregenerovat naše síly. A čekal nás poslední bod naší expedice – návštěva koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Naše početná skupina byla opět rozdělena, prošli jsme bezpečnostními turnikety, každý obdržel sluchátka a započala prohlídka. Už od počátku působil tábor Osvětim velmi krutě a nepříjemně, zanechával mrazivý pocit. Paní průvodkyně nám podala plno informací o fungování tábora za druhé světové války. Prošli jsme ubytovny vězňů, zhlédli expozice, kde byly k vidění osobní věci, které po vězních zůstaly, kufry, brýle, boty, vlasy ostříhané mrtvým, ale i dobové fotografie. Byli jsme provedeni mučírnami, plynovou komorou i krematoriem. Z Osvětimi jsme se přesunuli do druhé části, s názvem Osvětim II – Březinka. V době války fungoval tento tábor jako vyhlazovací. Prošli jsme Bránou smrti a ocitli se na nástupišti, kde za války probíhala selekce přivezených osob a zároveň zde začínala cesta na smrt do plynových komor. Paní průvodkyně nás seznámila se životem a každodenními tragédiemi zdejšího vyhlazovacího tábora. Zemřelo tady vice než 1,3 milionu osob. Na našich výrazech byl vidět starch, údiv, ale i hrůza z toho, co si zde vězni museli prožít. Navštívili jsme “stodoly”, kde spalo několik stovek vězňů nasoukaných na sobě, vešli jsme do budov, které sloužily jako latríny či umývárky. Byl zde i tzv. Terezínský rodinný tabor. Tito vězni byli všichni vyvražděni v červenci 1944.
Plni dojmů, nových informací, zážitků, ale i tíživých pocitů jsme nastoupili do autobusu a po vyčerpávajícím dni se vydali zpět do Česka. Celý autobus padl do hrobového ticha a spánku. Po několikahodinové cestě jsme zastavili opět na čerpací stanici, kde jsme si mohli dát večeři. O půlnoci jsme dorazili do Benešova, kde část žáků vystoupila, a zbytek jel s vyučujícími do Neveklova, kam se dopravili kolem půl jedné v noci.
Výjezd se nám všem velice líbil a děkujeme vyučujícím za poskytnutí této možnosti. Také patří poděkování paní průvodkyni K. Voňkové z CK Hoška Tour a panu řidiči, bez kterého bychom těžko dokázali objet tolik koutů Polska.
Za Obchodní akademii Neveklov Jakub Skočilas, 2. A
