1. místo literární soutěže Náš kraj - šk. rok 2012/13
Všechno začalo v létě, necelý měsíc před letními prázdninami. Poznal jsem Báru. Oběma nám bylo sedmnáct. Ona bydlela na Slapech. Není to daleko mého bydliště, proto jsem ji často navštěvoval. Tamější přírodu jsem neznal, ale ona mi všecko ukázala. Dovedla mě i na své nejoblíbenější místo, které bylo kousek nad přehradou. Byla to vyhlídka.
Ukázala mi místo, na kterém jsem nikdy před tím nebyl. Podle mě to je ta nejkrásnější vyhlídka v našem kraji. Krásný výhled na čistou řeku Vltavu, ten nepopsatelný pohled na nedotčenou přírodu. Když vysvitne sluníčko, po celé ploše řeky poletují sluneční paprsky, které se zářivě třpytí. Všecko to bylo úžasné. Bylo to, jako by se zastavil čas a nikdo ho neposunoval vpřed ani ho nevrátil zpět. I samota je krásná. Jen musíte mít někoho, komu o ní vyprávíte. Já měl, měl jsem ji vedle sebe a držel ji za ruku. Seděli jsme na kameni a společně obdivovali krásy slapské přírody. Zdálo se mi, že tam sedíme sotva pár minut, ale věděl jsem, že to tak není, jsou to hodiny.
Se západem slunce se začal objevovat stříbrný měsíc. Dříve modrou oblohu začaly zaplňovat hvězdy a hladina řeky se pokryla blýskajícími se perlami. V noci byla Slapská vyhlídka ještě kouzelnější než ve dne. Krása se snoubila s tajuplností. I šumění větru či zahoukání sýčka jakoby říkalo, zůstaň, užívej neopakovatelnost okamžiku...
Ale krásné musí vždy jednou skončit. Bylo moc pozdě a Bára musela jít domů. Nechtěl jsem ji nechat samotnou, proto jsem šel s ní. Vyprovodil jsem ji až k domu, rozloučil se a šel... ne domů, něco mě znovu táhlo k vyhlídce. Možná ta okouzlující krása noční krajiny, nebo něco jiného. Dnes vím, že jsem tam chodit neměl, byla to chyba!
Možná se všichni považujeme za pány svých osudů. Myslíme, že si sami určujeme svou cestu. Ale rozhodujeme skutečně o tom, kdy se vzneseme vzhůru a kdy přijde pád? Nebo náš směr cesty určuje nějaká jiná vyšší síla? Smutný úděl člověka je, že si své životní zkoušky sám vybírat nemůže.
...Dnes mi je dvacet let. Tři roky jsem byl v hlubokém kómatu. Tu osudnou noc jsem z vyhlídky spadl. Ráno mě našli s rozbitou hlavou.