Spremberg - April 2013 aneb Přežili jsme, už jsme tu!

Oblečení, boty, eura, pas ... Mám všechno? Tuto a mnoho dalších podobných otázek si asi většina z nás položila 13.4. 2013, tedy v den našeho odjezdu do Drážďan, kde jsme již byli netrpělivě očekáváni našimi výměnnými partnery či partnerkami z Německa. Hodina odjezdu se pomalu nachýlila a my jsme odhodlaně postávali na místě srazu – Praha hl. nádraží. Nasednout do vlaku, pohodlně se usadit, protože cesta bude dlouhá a začít pozitivně myslet. To byl náš hlavní úkol. Jak asi on/ona bude vypadat? Budu mu/jí rozumět? Co mě asi čeká? Opět další příval otázek, na které neuměl nikdo odpovědět.

spremberg2013 00 A konečně je to tu - Drážďany hl. nádraží. První setkání s našimi hostiteli proběhlo bez problémů – tzn. všichni jsme nakonec našli toho pravého/tu pravou. První den – sobota - bylo na programu rozdělení do rodin, malá okružní cesta po Drážďanech a pak už osobní volno, které každý z nás využil po svém.

Neděle – „der Familientag" – byla pro všechny jedna velká neznámá. Naši noví kamarádi nám tento den připravili jako „Überraschung" (překvapení). Pokud se někdo domníval, že to bude den strávený s náhradní německou rodinou, tak se pletl. Byli jsme rádi, že konec víkendu strávíme všichni společně v rekreační oblasti u místního jezera. Díky opalování, hraní volejbalu a hlavně ne zrovna krátké jízdě na kole na místo určení nám den utekl jako voda a podvečer/noc jsme strávili výrobou domácí pizzy. Ne všem se povedlo pizzu vytvořit dle původních představ. Některé vypadaly jako uhlí, jiné zase jako guláš a nejmenovaným z nás se dokonce povedlo zapálit pečicí papír pod pizzou, což nemělo zrovna pozitivní dopad na její vzhled a chuť.

„Am Montag" nás čekal již obávaný 30 km dlouhý celodenní výlet na kolech směr Tagebau Welzow Süd (uhelný lom s největším těžebním strojem na světě). Exkurze sama byla vcelku zajímavá. Kolik lidí bude mít takové štěstí jako my, aby spatřili něco tak ohromného jen pár metrů od sebe? Ovšem více zážitků než z exkurze máme z úmorné jízdy na kolech, která sice některým z nás nedělala problémy, ovšem jiní si po tomto dni museli přiznat, že jejich současná fyzická kondice je výrazně pod bodem 0. „ABER DAS IST EGAL!" Po nekonečné jízdě následoval večer s grilováním a posezením u ohně, kde jsme se všichni díky Karlu Gottovi a jeho „Včelce Máje" mnohem více sblížili..

Co dál? No nebyl by hřích, být na výměnném pobytu v Německu a nenavštívit hlavní město Berlín? V úterý brzičko ráno vstát a celý den se moci kochat krásami a památkami této světové metropole. Měli jsme možnost být hosty Říšského sněmu, navštívit Braniborskou bránu, muzeum Checkpoint Charly a mimo jiné si užít i nákupy v centru Alexanderplatzu - v obchodním domě ALEXA. Večer už nás čekala jen „rozlučková párty" a potom balit, balit a zase jenom balit na cestu domů.

„MITTWOCH!!" Den, který jsme očekávali už od soboty, konečně nastal. Miliony zážitků, fotek, vzpomínek, ať už hezkých či těch méně příjemných, malé pozornosti od německých rodičů - to vše si odvážíme z výměnného pobytu. Ať už jsme bydleli v centru města, na farmě, v malé vesničce či jinde, všichni máme nezapomenutelnou zkušenost a bezpochyby jsme pochytili i nějaká ta nová slovíčka. Po posledním rozloučením s Lisou, Alexem, Norou, Meike, Anne a Sophií jsme nasedli do připravených aut a jeli k vlaku, který nás měl odvézt DOMŮ.

I přes menší nesnáze jsme nakonec v pořádku dorazili domů, kde z nás opadl veškerý stres. Plni dojmů jsme se těšili do svých postelí, které nám těch pár dní chyběly stejně jako vlastní záchod.

„Tschüs im September !!!"

Fotografie z výměnného pobytu.