Průvodcem „nanečisto“
.jpg)
V rámci předmětu společenské vědy v anglickém jazyce se žákyně 3. ročníku Obchodní akademie Neveklov oboru Ekonomické lyceum dlouho dopředu připravovaly na 27. březen 2012 , kdy v roli průvodců měly nizozemské studenty provést po Praze. Tato akce se díky dlouholeté spolupráci s nizozemskou školou Mgr. Frencken College v rámci projektu XP-Rienzz uskutečnila letos již poosmé. Každý dívka z naší třídy si v anglickém jazyce připravila popis vybraných pražských pamětihodností, který o nich podával základní informace. Vzhledem k tomu, že někteří naši spolužáci odjeli ve stejném termínu na jazykový pobyt do Německa, bylo potřeba převzít i jejichúkoly.
Studenty ze zahraničí doprovázeli jako partneři žáci naší školy. My jsme plnily jen úlohu průvodců. Náš amatérský tým se skládal z Karolíny Součkové, Ivety Kosíkové, Markéty Voříškové, Veroniky Radové, Barbory Fraňkové a Veroniky Škvorové. Místo setkání bylo na stanici tramvaje Pohořelec u pražské Lorety. Poté co se celá skupinka okolo desáté hodiny sešla, strávili jsme společně příjemné dopoledne procházkou po pražských památkách. Trasa byla předem stanovena, poprvé jsme se zastavily před Loretou. Na tomto místě si jako první z nás roli amatérského průvodce vyzkoušela Karolína. Svého úkolu se zhostila více než bravurně. Prohlídka směřovala k dalším významným památkám stověžaté Prahy, mezi něž patří například Chrám svatého Víta, Pražský hrad i Karlův most. Povídání jsme zakončily u věhlasného a turisty obdivovaného orloje na Staroměstském náměstí.
Velké pozitivum této akce spatřujeme v tom, že jsme si vyzkoušely mluvit anglicky i ve velmi náročných podmínkách a k úplně cizím lidem, které jsme před tím v životě neviděly a nejspíš ani už nikdy neuvidíme. Je na místě zdůraznit, že byli našimi velkými a vděčnými posluchači, ač to v některých chvílích bylo obtížné. Vzhledem k rušivým podmínkám okolo nás jsme se musely daleko více snažit pečlivě vyslovovat anglické výrazy a daleko více jsme potrápily naše hlasivky. Naším největším soupeřem byly turistické skupiny převážně italské a ruské, jejichž profesionální průvodci využívali velmi hlasité mikrofony, proti nimž jsme byly bezbranné.
Podle mého názoru byla tato zkušenost nejen pro nás, ale i pro nizozemské studenty obohacující. Naše tréma byla při cizojazyčném projevu před neznámými lidmi veliká, postupem času však opadávala. Po bitvě pak už byla každá z nás generálem a s nabytým sebevědomím jsme si připadaly jako profesionální průvodkyně. Přesto si ale všechny velice dobře uvědomujeme, že se v tomto povolání jedná o tvrdě vydělaný chléb. Barbora Fraňková, 3.A